Přeskočit na obsah

Bing Crosby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bing Crosby
Bing Crosby v roce 1951
Bing Crosby v roce 1951
Základní informace
Rodné jménoHarry Lillis Crosby
Narození3. května 1903
Tacoma
Úmrtí14. října 1977 (ve věku 74 let)
Alcobendas
Příčina úmrtíinfarkt myokardu a kardioplegie
Místo pohřbeníHoly Cross Cemetery, Culver City, Kalifornie
ŽánryJazz
Dixieland
Povolánízpěvák, herec
Hlasový oborBasbaryton
Aktivní roky19261977
VydavateléBrunswick, Decca, Reprise, RCA, Verve
Významná dílaWhite Christmas
OceněníOscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (1945)
Cena Cecila B. DeMilla (1960)
Cena Grammy za celoživotní dílo (1962)
American Music Award of Merit (1974)
World Golf Hall of Fame
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Dixie Lee (1930–1952)
Kathryn Crosby (1957–1977)
DětiLindsay Crosby
Mary Crosbyová
Nathaniel Crosby
Phillip Crosby
Dennis Crosby
Harry Crosby
Gary Crosby
RodičeHarry Lowe Crosby a Catherine Helen Harrigan
PříbuzníLarry Crosby a Bob Crosby (sourozenci)
PodpisPodpis
Webbingcrosby.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harry Lillis „Bing“ Crosby (3. května 1903 Tacoma, Washington, USA14. října 1977 Madrid, Španělsko) byl patrně jeden z nejpopulárnějších amerických zpěváků a herců všech dob.[1] Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní americké populární hudby a jednu z prvních multimediálních hvězd. Byl nositelem ceny Oscar i Grammy.[2] Byl to člověk, jenž za svůj život pouze v Americe prodal více než 300 miliónů gramofonových desek. Natočil přes 70 filmů a nahrál přes 1600 písní.[3][4][5]

Rodiče se v roce 1906 usadili ve městě Spokane, otec pracoval jako účetní. Bydleli se svými sedmi dětmi v domě na okraji areálu Gonzaga University, kde je dnes muzeum Binga Crosbyho. Harry Crosby v dětství rád četl komiks The Bingville Bugle, ve kterém se hlavní postava jmenovala Bingo a podle ní dostal přezdívku Bing. V roce 1920 začal studovat práva na univerzitě Gonzaga, ale školu nedokončil, protože dal přednost hudební kariéře. Od roku 1921 hrál na bicí a zpíval se skupinou The Musicaladers na tanečních zábavách ve městě. [6]

Pěvecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Bing Crosby začínal tak jako mnoho jiných bílých jazzových muzikantů své doby, kteří ve 20. letech 20. století pro sebe objevili jazz. Nejprve se svým přítelem Alem Rinkerem vytvořili zpívající duo a vypravili se společně do Los Angeles. V roce 1926 je zde angažoval Paul Whiteman. Později se k nim připojil třetí zpěvák Harry Baris, vytvořili jazzové trio s názvem Rhythm Boys.

Jednalo se tehdy prakticky o jednu z prvních vokálních jazzových skupin, která se podílela na řadě tehdejších Whitemanových nahrávek. Bing zde zpíval nejen v triu, ale i sólově. V roce 1927 natočil s Whitemanovým orchestrem svou první gramofonovou desku a brzy měl na svém kontě několik sólových nahrávek.[7] Mimo jiné zde také vystupoval tehdejší Bingův kamarád, legendární trumpetista Bix Beiderbecke.

Al Rinker a Bing Crosby (1934)

V roce 1930 poprvé vystupovali s Paulem Whitemanem ve filmu Král jazzu. V roce 1930 se ale jejich profesní cesty rozešly. Bing se vydal na dráhu sólového zpěváka a posléze i filmového herce. Jako sólový zpěvák jezdil po celých Spojených státech s orchestrem bratří Dorseyových.[7] Natočil několik gramofonových desek pro firmu Columbia, mezi nimi svůj první velký hit I Surrender Dear (Drahá, já se vzdávám), který mu pomohl získat exkluzivní smlouvu s vlivnou rozhlasovou stanicí CBS.[7]

Od roku 1931 už měl v rozhlase svůj vlastní pravidelný pořad. Měl krásný, jemný, hebce sametový hlas v barytonovém rozsahu, který si každou melodii jen jakoby lehce pobrukoval, hlas doplněný vynikajícím frázováním s dokonalou pěveckou technikou při zpěvu do mikrofonu. Technicky vycházel z přirozené dikce. Svým mužným, hebce melodickým hlasem dokázal vykouzlit dokonalou iluzi intimního sdělení právě tady a právě teď jen a jen pro vás – v tomto ohledu byl velmi výjimečný a vlastně i neopakovatelný.

Do bouřlivé éry amerického swingu se vpravil lehce a snadno. Kromě toho natáčel další a další gramofonové desky i filmy, pravidelně vystupoval též v americkém rozhlasu. Svým pěveckým stylem velmi ovlivnil celou řadu svých pozdějších následovníků doslova po celém světě. Z amerických zpěváků se jednalo především o jeho pěveckého i hereckého kolegu, zpěváka a filmového herce Franka Sinatru.

Zpíval déle než padesát let a jeho hlas jako by s ním vůbec nestárl. Za svůj život si zazpíval i několik úspěšných duetů, mimo jiné též se zpěvačkou Conií Boswellovou z dívčího tria The Boswell Sisters nebo i s Louisem Armstrongem. K jeho nejznámějším písním patří White Christmas (Bílé Vánoce) z filmu Holiday Inn z roku 1942, která patří mezi nejprodávanější singlové nahrávky všech dob.

Za svou více než padesátiletou pěveckou kariéru prodal v Americe více než 300 miliónů gramofonových desek, z toho celkem 21 zlatých a 6 platinových.[8] Na desky natočil přes tři tisíce písní. Byl nejen interpret, ale také složil hudbu či text k řadě známých skladeb.[7] Jako spoluautor se podílel na 22 písních, z nichž nejúspěšnější byla I Don't Stand a Ghost of a Chance With You. Nahráli ji mimo jiné Duke Ellington, Frank Sinatra, Thelonious Monk, Billie Holiday a Mildred Bailey.

Filmová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1933 natočil více než sedmdesát filmů. Nejúspěšnějším je film Farář u sv. Dominika (Going my Way) z roku 1944, který Crosbymu přinesl Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.[7][9] Za roli ve volném pokračován Zvony od svaté Marie (The Bells of St. Mary's) z roku 1945 byl na Oscara znovu nominován, ale nezískal ho.[10]

Golf a další sporty

[editovat | editovat zdroj]
Bing Crosby při golfu (1975)

Crosby se velice zajímal o řadu sportů. Ve 30. letech 20. století ho jeho přítel a bývalý spolužák z vysoké školy, trenér týmu Gonzaga Mike Pecarovich, jmenoval asistentem fotbalového trenéra. Od roku 1946 až do své smrti vlastnil čtvrtinový podíl v profesionálním baseballovém klubu Pittsburgh Pirates. Ve Front Royal Virginia byl na jeho počest pojmenován baseballový stadion. Své domácí zápasy zde hraje tým Front Royal Cardinals z Valley Baseball League. Bing je také domovem obou středoškolských baseballových týmů okresu.[11]

Crosby rovněž velmi rád rybařil. V létě 1966 strávil celý týden jako host lorda Egremonta, pobýval v Cockermouthu a rybařil na řece Derwent. Jeho výlet byl natočen pro pořad The American Sportsman na stanici ABC, ačkoli zpočátku se natáčení nedařilo, na konci týdne si to však vynahradil několika úlovky.

Crosby byl také vášnivým hráčem golfu. Později se o golf zajímal nejen jako hráč, ale významně se zasloužil o jeho rozvoj, za což získal několik ocenění. Golfu se poprvé věnoval ve 12 letech, jako caddie nosil hráčům golfové hole. Na golfovém hřišti trávil hodně času už během turné ve 20. letech. Nakonec se Crosby v tomto sportu zdokonalil a v nejlepších letech dosáhl hendikepu dva. Účastnil se britského i amerického amatérského mistrovství, byl pětinásobným klubovým šampionem v Lakeside Golf Clubu v Hollywoodu a jednou zahrál hole-in-one na 16. jamce v Cypress Point.

V roce 1937 Crosby uspořádal první turnaj „Crosby Clambake“ v Rancho Santa Fe Golf Clubu v Rancho Santa Fe v Kalifornii, kde se akce konala do druhé světové války. Po válce se akce obnovila v pozměněné podobě v roce 1947 na golfových hřištích v Pebble Beach pod názvem Bing Crosby National Pro-Amateur, současný název je AT&T Pebble Beach Pro-Am. Jak napovídá sousloví „Pro-Am“, hrají vždy dvojice golfového profesionále a amatéra. Turnaj stále patří ke stálicím PGA Tour a za amatérské golfisty se ho účastní hollywoodské hvězdy a další celebrity.

V roce 1950 se Crosby stal třetím nositelem ceny Williama D. Richardsona, která se uděluje neprofesionálnímu golfistovi, za významný a dlouhodobý přínos golfu.[12] V roce 1978 získal Bob Jones Award (spolu s Bobem Hopem), nejvyšší ocenění které uděluje United States Golf Association. Je členem Světové golfové síně slávy, do které byl slavnostně uveden v roce 1978.[13]

Zemřel nečekaně v roce 1977 bezprostředně po vyhraném golfovém zápase ve španělském Madridu u 18. jamky tamního golfového hřiště, jen několik týdnů po svém posledním úspěšném turné do Spojeného království, kde také stihl natočit i svoji poslední gramofonovou LP desku (později vyšla také v někdejším Československu u firmy Supraphon).

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1930 se oženil s herečkou a zpěvačkou Dixie Lee, se kterou měl čtyři syny. Zemřela v roce 1952 na rakovinu. Po její smrti měl několik krátkodobých vztahů a v roce 1957 se oženil s herečkou Kathryn Grantovou. Jejich manželství trvalo až do Crosbyho smrti na dovolené v Madridu. Spolu měli tři děti.[7][8] Od začátku své filmové kariéry Crosby žil s rodinou trvale v Kalifornii, kde postupně vlastnil několik nemovitostí. Je pohřben na hřbitově Holy Cross Cemetery v Culver City v Kalifornii.

Záznamová technika

[editovat | editovat zdroj]

Blíže o této kapitole Crosbyho díla viz článek Videorekordér. Magnetický záznam zvukového i televizního signálu má reálné počátky v časných létech padesátých a se jménem slavného hudebníka a herce je nerozlučně spojen. Proto nelze opomenout, že počátcích tohoto velkého úspěchu stál i Bing Crosby, všestranně nadaný technický nadšenec i schopný podnikatel.[14]

Filmy, výběr

[editovat | editovat zdroj]
Bing Crosby (trailer k filmu Road to Singapore, 1940)

Filmové komedie z kategorie road movie

[editovat | editovat zdroj]

Práce pro televizi a rozhlas

[editovat | editovat zdroj]

Bing Crosby moderoval od 30. let až do 50. let také v rozhlase. V letech 19641965 měl také svoji vlastní televizní show vysílanou v sítích amerických kabelových televizí. Kromě toho také namluvil komentáře k některým krátkým televizním filmům.

Bing Crosby s manželkou Kathryn ve vánočním televizním pořadu (1976)
  • The Bing Crosby Show (1954)
  • The Edsel Show (1957)
  • Bing Crosby in London (1961)
  • The Bing Crosby Show (19641965)
  • Bing Crosby in Dublin (1965)
  • Goldilocks (1971) (hlas)
  • Dr. Cook's Garden (1971)
  • Bing Crosby and Fred Astaire: A Couple of Song and Dance Men (1975)
  • The Bell Telephone Jubilee (1976)

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Za svůj život obdržel celkem 21 zlatých a 6 platinových gramodesek podle klasifikace americké organizace RIAA.

  • 1940Only Forever
  • 1942White Christmas (s touto nahrávkou bylo prodáno přes 70 milionů kusů gramofonových desek)
  • 1943Sunday, Monday, Or Always
  • 1944 – I Love You
  • 1944I'll Be Seeing You
  • 1944Swinging On A Star
  • 1944Don't Fence Me In (Bing Crosby & Andrews Sisters)
  • 1945It's Been A Long, Long Time (Bing Crosby & Les Paul)
  • 1945 – I Can't Begin To Tell You (Bing Crosby & Carmen Cavallaro)
  • 1949Dear Hearts And Gentle People
  • 1949Mule Train
  • 1950Chattanoogie Shoeshine Boy
  • 1950Sam's Song (Bing & Gary Crosby)
  • 1950Christmas In Killarney
  • 1951Domino
  • 1952The Isle Of Innisfree / At Last! At Last!
  • 1952Zing A Little Zong (Bing Crosby & Jane Wyman)
  • 1952Silent Night, Holy Night / Adeste Fideles (O Come All Ye Faithful)
  • 1954Changing Partners
  • 1954Count Your Blessings Instead Of Sheep
  • 1955Stranger In Paradise
  • 1956In A Little Spanish Town
  • 1956True Love (Bing Crosby & Grace Kelly)
  • 1957Around The World
  • 1977White Christmas (1942)
  • 1982Peace On Earth-Little Drummer Boy (David Bowie & Bing Crosby)

Česká diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Gramofonové desky

[editovat | editovat zdroj]
  • LP deska Bing Crosby firmy Supraphon 1980 v licenci Polydor, katalogové číslo 1113 2740 ZD
  • 2 CD The Bing Crosby collections (40 great tracks) v licenci Prestige Records Ltd. v roce 1999
  • Byl otcem mé kariéry, idolem mého mládí a v době mé dospělosti i mým drahým přítelem – Frank Sinatra
  • Napodoboval jsem ho, což svého času činil tak či onak každý zpěvákFrankie Lane
  • Každý v oboru od Crosbyho něco převzal – Tony Bennett

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bing Crosby na německé Wikipedii a Bing Crosby na anglické Wikipedii.

  1. COMMUNICATIONS, Museum of Broadcast. The Museum of Broadcast Communications Encyclopedia of Radio. [s.l.]: Fitzroy Dearborn, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1-57958-431-3. (anglicky) 
  2. PRIGOZY, Ruth; RAUBICHECK, Walter. Going My Way: Bing Crosby and American Culture. [s.l.]: University Rochester Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-58046-261-7. (anglicky) 
  3. GIDDINS, Gary. Bing Crosby: A Pocketful of Dreams. 1. vyd. [s.l.]: Little, Brown, 2001. Dostupné online. ISBN 0-316-88188-0. S. 30–31. 
  4. Bing Crosby – Hollywood Star Walk [online]. Dostupné online. 
  5. YOUNG, Larry. Bing Crosby dies of heart attack. Spokesman-Review. October 15, 1977, s. 1. Dostupné online. 
  6. Bing Crosby House Museum. www.gonzaga.edu [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e f SKALKA, Miloš. Přemožitelé času sv. 7. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Bing Crosby, s. 197–100. 
  8. a b www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-03-16]. Dostupné online. 
  9. Farář u svatého Dominika (1944): Ocenění – ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  10. Zvony od svaté Marie (1945): Ocenění – ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  11. Bing Crosby and Gonzaga University: 1925 – 1951 Archivováno 19. 2. 2016 na Wayback Machine., Gonzaga University, retrieved June 6, 2011.
  12. William D. Richardson Award [online]. Golf Writers Association of America [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. 
  13. Bing Crosby [online]. World Golf Hall of Fame [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. 
  14. Bing Crosby and Magnetic Recording [online]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]