Přeskočit na obsah

Infrazářič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Instalace venkovních infrazářičů pod Karlovým mostem

Infrazářič (také quartzové topidlo) je spotřebič přeměňující elektrickou energii na teplo a světlo (infračervené záření). Je určený k ohřevu osob, předmětů či potravin v obytných, výrobních nebo venkovních prostorech.

Infrazářič obsahuje žárovku ve tvaru tenké trubice, tzv. infratrubice. Hlavní výhodou infrazářičů je, že snižují provozní náklady až o 60 % v porovnání s konvenčními zdroji vytápění. Krátkovlnné infračervené paprsky produkované infrazářičem totiž neohřívají okolní vzduch, ale výhradně osoby a objekty v dosahu (stejně jako sluneční paprsky). Elektrické infrazářiče nevíří prach, nejsou ovlivněny větrem ani vzdušnými proudy, neprodukují CO2, nepodporují růst bakterií a mikroorganismů.

Infrazářiče se využívají v obytných prostorech především pro ohřev v koupelnách. Běžně se používají i pro ohřev v průmyslových prostorách. Existují provedení se zvýšenou odolností proti prachu a vlhkosti.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PETRÁŠ, Dušan a Miroslav KOTRBATÝ. Vytápění velkoprostorových a halových objektů. Bratislava: Jaga, 2006. ISBN 80-8076-040-3.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]