Přeskočit na obsah

Ermitáž: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení infoboxů za použití AWB
m české uvozovky
 
(Není zobrazeno 19 mezilehlých verzí od 13 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Různé významy|tento=ruské galerii|druhý=poustevně|stránka=Eremitáž}}
{{Infobox - muzeum
{{Infobox - muzeum
| název_muzea = Ermitáž
| název = Ermitáž
| obrázek = The Winter Palace and Column of Alexander I, Saint Petersburg, Russia.jpg
| foto = WinterPalaceAndAC.jpg
| popis = [[Zimní palác]]
| popisek = [[Zimní palác]]
| logo = <!-- bez prefixu Soubor: -->
| logo = <!-- bez prefixu Soubor: -->
| stát = Rusko
| stát = Rusko
| město = Petrohrad
| město = Petrohrad
| adresa =
| adresa =
| zakladatel = [[Kateřina II. Veliká]]
| zakladatel = [[Kateřina II. Veliká]]
| datum_založení = 1764
| datum založení = 1764
| datum_uzavření =
| datum uzavření =
| zaměření = <!-- typ muzea (letecké, technické, ...) -->
| zeměpisná šířka = 59.940556
| původní účel budovy =
| zeměpisná délka = 30.313611
| budovy =
| zaměření = <!-- typ muzea (letecké, technické, ...) -->
| objekty =
| původní_účel_budovy =
| vyhledávané exponáty =
| budovy =
| návštěvníci = 3 120 170
| objekty =
| návštěvníci v roce = 2013
| vyhledávané_exponáty =
| mapa = <!-- bez prefixu Soubor: -->
| návštěvníci = 3 120 170
| web = http://www.hermitagemuseum.org/wps/portal/hermitage/?lng=ru
| návštěvníci v roce = 2013
| vstupné =
| poloha = <!-- pomocí šablony coor -->
| mapa = <!-- bez prefixu Soubor: -->
| web = http://www.hermitagemuseum.org/wps/portal/hermitage/?lng=ru
| poznámky =
}}
}}
'''Ermitáž''' (plný [[ruština|ruský]] název: Госуда́рственный '''Эрмита́ж'''; od [[francouzština|fr.]] ''ermitage'' – „osamělé místo“, "poustevna") v [[Petrohrad]]u je jedno z největších a nejznámějších [[muzeum|muzeí]] v [[Rusko|Rusku]] i v celém světě.
'''Ermitáž''' (plný [[ruština|ruský]] název: Госуда́рственный '''Эрмита́ж'''; z [[francouzština|fr.]] ''ermitage'' – „osamělé místo“, „poustevna“) v [[Petrohrad]]u je jedno z největších a nejznámějších [[muzeum|muzeí]] v [[Rusko|Rusku]] i v celém světě.


Sbírky byly založeny roku [[1764]] carevnou [[Kateřina II. Veliká|Kateřinou II. Velikou]], veřejnosti byly zpřístupněny až v roce [[1852]]. Kolekce Ermitáže, z nichž je jen malá část součástí stálé výstavy, zahrnují přes 3 milióny položek, včetně největší kolekce obrazů na světě. Kolekce se rozprostírají v komplexu šesti historických budov stojících podél řeky [[Něva|Něvy]], zahrnující i slavný [[Zimní palác]], někdejší sídlo ruských imperátorů. Další z budov je [[Menšikovský palác]], muzeum porcelánu, depozitáře ve Staroj Děrevně a východní křídlo Hlavní administrativní budovy, které je také součástí muzea. Ermitáž je majetkem Ruské federace a má několik výstavních center v zahraničí. Od roku 1990 je ředitelem muzea [[Michail Piotrovskij]].
Sbírky byly založeny roku [[1764]] carevnou [[Kateřina II. Veliká|Kateřinou II. Velikou]], veřejnosti byly plně zpřístupněny až v roce 1922. Kolekce Ermitáže, z nichž je jen malá část trvale vystavena, zahrnují asi 3 milióny položek, včetně největší kolekce obrazů na světě. V 350 sálech je z toho vystaveno asi 65 tisíc exponátů v šesti odděleních. Muzeum sídlí v komplexu šesti historických budov na nábřeží řeky [[Něva|Něvy]], zahrnující i slavný [[Zimní palác]], někdejší sídlo ruských imperátorů. Další z budov je [[Menšikovský palác]], muzeum porcelánu, depozitáře ve Staroj Děrevně a východní křídlo budovy Generálního štábu, které je také součástí muzea. Ermitáž je majetkem Ruské federace a má několik výstavních center v zahraničí ([[Amsterdam]], [[Ferrara]], [[Vilnius]] aj.) Expozitury v [[Las Vegas]] a v [[Londýn]]ě byly pro malý zájem veřejnosti zrušeny. Od roku 1990 je ředitelem muzea [[Michail Piotrovskij]].


Ze šesti budov hlavního komplexu muzea je pět otevřených pro veřejnost. Vstup do muzea je dražší pro zahraniční návštěvníky než pro obyvatele Ruska či Běloruska. Vstup je ovšem bezplatný první čtvrtek každého měsíce a každodenně pro děti a studenty. Muzeum není otevřeno v pondělí. Hlavní vstup do Ermitáže se nachází v Zimním paláci, který je přístupný z nádvoří.
Z pěti budov hlavního komplexu muzea s podlahovou plochou asi 66 tisíc m<sup>2</sup> (po [[Louvre|Louvru]] druhé největší na světě) je pět otevřeno pro veřejnost. Vstup do muzea je dražší pro zahraniční návštěvníky než pro obyvatele Ruska či Běloruska. Vstup je ovšem bezplatný první čtvrtek každého měsíce a každodenně pro děti a studenty. Muzeum není otevřeno v pondělí. Hlavní vstup do Ermitáže se nachází v Zimním paláci, který je přístupný z nádvoří, nejbližší stanice metra je Admiralita.


== Budovy ==
== Budovy ==
[[Soubor:Buildings of the State Hermitage Museum.svg |náhled|vlevo|upright=1.0|Budovy zleva doprava: Zimní palác, Malá Ermitáž, Stará Ermitáž, pod ní Nová Ermitáž a vpravo divadlo]]
[[Soubor: Hermitage St. Petersburg Interior 20021009.jpg|thumb|Interiér Zimního paláce]]
[[Soubor: Hermitage St. Petersburg Interior 20021009.jpg|náhled|Interiér Zimního paláce]]
Původně byla jedinou budovou obsahující veškeré kolekce Malá Ermitáž. Dnes celé muzeum zahrnuje komplex budov při nábřeží a přilehlém okolí. Mimo Malou Ermitáž, muzeum dnes zahrnuje Starou Ermitáž (též zvanou Velká Ermitáž), Novou Ermitáž, Ermitážské divadlo a Zimní palác, bývalou rezidenci ruských carů. V posledních letech se komplex rozrostl o hlavní administrativní budovu na náměstí před Zimním palácem a Menšikovský palác.
Původně byla jedinou budovou obsahující veškeré kolekce Malá Ermitáž z roku 1775 (architekt [[Jean Valin de la Mothe]]). Celé muzeum zahrnuje komplex budov při nábřeží a přilehlém okolí, vedle Malé Ermitáže také Starou Ermitáž (též zvanou Velká Ermitáž, Georg Friedrich Veldten, 1787), Novou Ermitáž ([[Leo von Klenze]], 1852), Ermitážské divadlo (1787, není přístupné veřejnosti) a [[Zimní palác]], bývalou rezidenci ruských carů ([[Bartolomeo Francesco Rastrelli]], 1754). V roce 1993 se komplex rozrostl o východní křídlo budovy Hlavního štábu na náměstí před Zimním palácem, kde je expozice umění 20. století (včetně 31 obrazů [[Pablo Picasso|Pabla Picassa]]), a Menšikovský palác se sbírkou porcelánu.


== Historie ==
== Historie ==
Kateřina Veliká započala svou sbírku v roce 1764, kdy zakoupila několik obrazů od berlínského kupce [[Johann Ernst Gotzkowsky|Johanna Ernsta Gotzkowskyho]].
Kateřina Veliká založila svou sbírku v roce 1764, kdy zakoupila několik obrazů od berlínského kupce [[Johann Ernst Gotzkowsky|Johanna Ernsta Gotzkowskyho]]. Ten shromažďoval sbírku pro [[Fridrich II. Veliký|Fridricha Velikého]], který ji ovšem nakonec odmítl zakoupit. Z toho důvodu Gotzkowsky nabídl 225 obrazů, převážně vlámských a holandských, ruské koruně. Kolekce obsahovala 13 děl [[Rembrandt]]ových, 11 [[Peter Paul Rubens|Rubensových]] a mnoha dalších evropských umělců. Zřejmě nejvýznamnějším obrazem, který se Kateřině podařilo od Gotzkowskyho získat, bylo Rembrandtovo dílo „[[Danae]]“.


Roku 1852 byla dostavěna Nová Ermitáž a sbírky částečně otevřeny pro veřejnost. Po Říjnové revoluci 1917 byly do Ermitáže zařazeny vyvlastněné sbírky řady šlechtických rodů, od roku 1920 však bylo asi 700 obrazů převedeno do [[Puškinovo muzeum|Puškinova muzea]] v Moskvě a do různých regionálních muzeí. Roku 1925 rozhodlo politbyro, že pro získání valut odprodá část sbírek do zahraničí, a do roku 1933 tak bylo vyvezeno 2880 obrazů, mezi nimi kolem 50 světového významu. Velkou část koupili američtí miliardáři, Gulbenkianova sbírka je vystavena v Lisabonu, sbírka [[Andrew William Mellon|A. W. Mellona]] v [[National Gallery of Art]] ve Washingtonu. Další obrazy koupily galerie v USA, v Austrálii a v západní Evropě.
Ten shromažďoval sbírku pro [[Fridrich II. Veliký|Fridricha Velikého]], který ji ovšem nakonec odmítl zakoupit. Z toho důvodu Gotzkowsky nabídl 225 obrazů, převážně vlámských a holandských, ruské korunně. Kolekce obsahovala některá z děl [[Rembrandt|Rembrandtových]] (13), [[Peter Paul Rubens|Rubensových]] (11) a mnohých dalších evropských umělců.


Při obléhání Leningradu za druhé světové války byly budovy silně poškozeny, sbírky se však podařilo zachránit. Po válce se rozrostly o válečnou kořist, kterou SSSR až do roku 1994 tajil a která byla později zčásti navrácena, zčásti tvoří samostatnou expozici. Od roku 1990 dostalo muzeum větší samostatnost, od roku 1996 je podřízeno ruskému prezidentovi, trpí však chronickým nedostatkem peněz. Také močálovitá půda, na níž budova stojí, a vlhkost z řeky působí technické potíže.
Zřejmě nejvýznamnějším obrazem, který se Kateřině podařilo od Gotzkowskyho získat, bylo Rembrandtovo dílo s názvem Danae.

== Ze sbírek muzea ==
<gallery>
Soubor: Yamna02.jpg|Keramická nádoba, Jámová kultura, 3600-2300 př. n. l.
Soubor: Placa en forma de cérvol tombat, trobada al túmul de Kostromskoy a Kuban, segle VII aC.JPG|Skytská zlatá spona, 7. stol. př. n. l.
Soubor: El Greco - Апостолы Петр и Павел - Google Art Project.jpg| El Greco, Svatý Petr a Pavel, kolem 1580
Soubor: Diego Velázquez 005.jpg| Diego Velázquez, Sedláci u jídla, 1619
Soubor: Rembrandt Harmensz. van Rijn - The Holy Family.jpg| Rembrandt, Svatá rodina, 1645
Soubor: Rembrandt Harmenszoon van Rijn - A Scholar.JPG| Rembrandt, Učenec, 1631
Soubor: Rembrandt Baertje Martens Petersburg Eremitage.JPG| Rembrandt, Baertje Martens, 1640
Soubor: Rembrandt Harmensz. van Rijn 026.jpg|Rembrandt, Danae, kolem 1640
Soubor: Rembrandt Harmensz. van Rijn 003.jpg|Rembrandt, Starý muž v červeném, 1654
Soubor: Rembrandt Harmensz van Rijn - Return of the Prodigal Son - Google Art Project.jpg|Rembrandt, Návrat ztraceného syna, 1668
Soubor: Jacob van Ruisdael - Peasant cottages in the dunes.jpg| Jacob van Ruisdael, Chalupy v dunách, 1647
Soubor: Antoine Watteau, Study of a Woman's Head (1710s).jpg| Antoine Watteau, Hlava ženy, kolem 1710
Soubor: Eugène Delacroix - Marocan and his Horse - WGA6210.jpg| Eugène Delacroix, Maročan s koněm, 1855
Soubor: Gogh, Vincent van - Landscape with House and Ploughman.jpg| Vincent van Gogh, Údolí s oráčem, 1889
Soubor: Vincent Willem van Gogh 044.jpg| Vincent van Gogh, Šeřík, 1889
Soubor: Gogh, Vincent van - Cottages.jpg| Vincent van Gogh, Chalupy s došky, 1890
</gallery>


== Odkazy ==
== Odkazy ==

=== Literatura ===
=== Literatura ===
* ''Obrazy z Ermitáže: malířství XIII. až XVI. století''. Praha: NČSVU 1965 - XVI s., 90 listů reprod.
* ''Obrazy z Ermitáže: malířství XIII. až XVI. století''. Praha: NČSVU 1965 - XVI s., 90 listů reprod.
Řádek 52: Řádek 70:


{{Pahýl}}
{{Pahýl}}
{{Evropské galerie}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Rusko|Kultura}}
{{Portály|Rusko|Kultura}}


[[Kategorie:Ermitáž| ]]
[[Kategorie:Galerie v Rusku]]
[[Kategorie:Galerie v Rusku]]
[[Kategorie:Muzea v Rusku]]
[[Kategorie:Muzea v Petrohradu]]
[[Kategorie:Kultura v Petrohradu]]
[[Kategorie:Vzniklo 1764]]
[[Kategorie:Vzniklo 1764]]

Aktuální verze z 11. 5. 2024, 08:56

Tento článek je o ruské galerii. O poustevně pojednává článek Eremitáž.
Ermitáž
Zimní palác
Údaje o muzeu
StátRuskoRusko Rusko
MěstoPetrohrad
ZakladatelKateřina II. Veliká
Založeno1764
Návštěvníci3 120 170 (v roce 2013)
Kód památky7810514000
Zeměpisné souřadnice
Map
Webové stránky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ermitáž (plný ruský název: Госуда́рственный Эрмита́ж; z fr. ermitage – „osamělé místo“, „poustevna“) v Petrohradu je jedno z největších a nejznámějších muzeí v Rusku i v celém světě.

Sbírky byly založeny roku 1764 carevnou Kateřinou II. Velikou, veřejnosti byly plně zpřístupněny až v roce 1922. Kolekce Ermitáže, z nichž je jen malá část trvale vystavena, zahrnují asi 3 milióny položek, včetně největší kolekce obrazů na světě. V 350 sálech je z toho vystaveno asi 65 tisíc exponátů v šesti odděleních. Muzeum sídlí v komplexu šesti historických budov na nábřeží řeky Něvy, zahrnující i slavný Zimní palác, někdejší sídlo ruských imperátorů. Další z budov je Menšikovský palác, muzeum porcelánu, depozitáře ve Staroj Děrevně a východní křídlo budovy Generálního štábu, které je také součástí muzea. Ermitáž je majetkem Ruské federace a má několik výstavních center v zahraničí (Amsterdam, Ferrara, Vilnius aj.) Expozitury v Las Vegas a v Londýně byly pro malý zájem veřejnosti zrušeny. Od roku 1990 je ředitelem muzea Michail Piotrovskij.

Z pěti budov hlavního komplexu muzea s podlahovou plochou asi 66 tisíc m2 (po Louvru druhé největší na světě) je pět otevřeno pro veřejnost. Vstup do muzea je dražší pro zahraniční návštěvníky než pro obyvatele Ruska či Běloruska. Vstup je ovšem bezplatný první čtvrtek každého měsíce a každodenně pro děti a studenty. Muzeum není otevřeno v pondělí. Hlavní vstup do Ermitáže se nachází v Zimním paláci, který je přístupný z nádvoří, nejbližší stanice metra je Admiralita.

Budovy zleva doprava: Zimní palác, Malá Ermitáž, Stará Ermitáž, pod ní Nová Ermitáž a vpravo divadlo
Interiér Zimního paláce

Původně byla jedinou budovou obsahující veškeré kolekce Malá Ermitáž z roku 1775 (architekt Jean Valin de la Mothe). Celé muzeum zahrnuje komplex budov při nábřeží a přilehlém okolí, vedle Malé Ermitáže také Starou Ermitáž (též zvanou Velká Ermitáž, Georg Friedrich Veldten, 1787), Novou Ermitáž (Leo von Klenze, 1852), Ermitážské divadlo (1787, není přístupné veřejnosti) a Zimní palác, bývalou rezidenci ruských carů (Bartolomeo Francesco Rastrelli, 1754). V roce 1993 se komplex rozrostl o východní křídlo budovy Hlavního štábu na náměstí před Zimním palácem, kde je expozice umění 20. století (včetně 31 obrazů Pabla Picassa), a Menšikovský palác se sbírkou porcelánu.

Kateřina Veliká založila svou sbírku v roce 1764, kdy zakoupila několik obrazů od berlínského kupce Johanna Ernsta Gotzkowskyho. Ten shromažďoval sbírku pro Fridricha Velikého, který ji ovšem nakonec odmítl zakoupit. Z toho důvodu Gotzkowsky nabídl 225 obrazů, převážně vlámských a holandských, ruské koruně. Kolekce obsahovala 13 děl Rembrandtových, 11 Rubensových a mnoha dalších evropských umělců. Zřejmě nejvýznamnějším obrazem, který se Kateřině podařilo od Gotzkowskyho získat, bylo Rembrandtovo dílo „Danae“.

Roku 1852 byla dostavěna Nová Ermitáž a sbírky částečně otevřeny pro veřejnost. Po Říjnové revoluci 1917 byly do Ermitáže zařazeny vyvlastněné sbírky řady šlechtických rodů, od roku 1920 však bylo asi 700 obrazů převedeno do Puškinova muzea v Moskvě a do různých regionálních muzeí. Roku 1925 rozhodlo politbyro, že pro získání valut odprodá část sbírek do zahraničí, a do roku 1933 tak bylo vyvezeno 2880 obrazů, mezi nimi kolem 50 světového významu. Velkou část koupili američtí miliardáři, Gulbenkianova sbírka je vystavena v Lisabonu, sbírka A. W. Mellona v National Gallery of Art ve Washingtonu. Další obrazy koupily galerie v USA, v Austrálii a v západní Evropě.

Při obléhání Leningradu za druhé světové války byly budovy silně poškozeny, sbírky se však podařilo zachránit. Po válce se rozrostly o válečnou kořist, kterou SSSR až do roku 1994 tajil a která byla později zčásti navrácena, zčásti tvoří samostatnou expozici. Od roku 1990 dostalo muzeum větší samostatnost, od roku 1996 je podřízeno ruskému prezidentovi, trpí však chronickým nedostatkem peněz. Také močálovitá půda, na níž budova stojí, a vlhkost z řeky působí technické potíže.

Ze sbírek muzea

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrazy z Ermitáže: malířství XIII. až XVI. století. Praha: NČSVU 1965 - XVI s., 90 listů reprod.
  • Obrazy z Ermitáže: malířství XVII. až XVIII. století. Praha: NČSVU 1964 - XXIV s., 95 listů reprod.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]