Přeskočit na obsah

Ann-Margret

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ann-Margret
Ann-Margret v 60. letech
Ann-Margret v 60. letech
Rodné jménoAnn-Margret Olsson
Narození28. dubna 1941 (83 let)
Valsjöbyn, Jämtlands län, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Alma materSeverozápadní univerzita
Aktivní roky1961–dosud
ChoťRoger Smith (1967–2017)
Oficiální webAnn-Margret.com
Cena Emmy
Nejlepší ženský herecký výkon v hostující roli dramatického seriálu – 2010 – Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti
Zlatý glóbus
Nejslibnější nováček – žena
1962
Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
1972 – Tělesné vztahy
Nejlepší ženský herecký výkon (komedie / muzikál)
1975 – Tommy
Nejlepší ženský herecký výkon v minisérii nebo TV filmu
1983 – Kdo bude mít rád mé děti
1984 – Tramvaj do stanice Touha

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ann-Margret Olsson (* 28. dubna 1941 Valsjöbyn, Jämtlands län, Švédsko) je švédsko-americká herečka, zpěvačka a tanečnice, jejíž profesní jméno je Ann-Margret. Nejvíc se proslavila filmy Bye Bye Birdie (1963), Viva Las Vegas (1964), The Cincinnati Kid (1965), Carnal Knowledge (1971) a Tommy (1975). Získala pět cen Zlatý glóbus, byla dvakrát nominována na Oscara, dvě ceny Grammy, na Screen Actors Award a šest cen Emmy. V roce 2010 získala první cenu Emmy Awards.

Ann-Margret se narodila 28. dubna 1941 ve Valsjöbynu v Jämtland County ve Švédsku. Je dcerou Anny Reginy Aronsson a Carla Gustava Olssona, rodáka z Örnsköldsviku. Později popsala Valsjöbyn jako malé město dřevorubců a zemědělců v blízkosti polárního kruhu. Její otec pracoval v USA během mládí a v roce 1942 se tam znovu vrátil, aby pracoval v Johnson Electrical Company, zatímco Ann-Margret zůstala ve Švédsku s matkou.

V listopadu 1946 se s matkou přestěhovaly do USA a v den, kdy přijely, ji otec vzal do Radio City Music Hall. Usadili se nedaleko Chicaga (Illinois), ve Wilmette. Získala americké občanství v roce 1949 a začala chodit na první taneční lekce do Marjorie Young School of Dance, kde už od začátku ukazovala svůj talent a mimicky napodobovala taneční kroky. Rodiče jí byli velkou oporou, matka jí vlastnoručně vyrobila všechny kostýmy. Od té doby, co její otec utrpěl vážné zranění v práci, matka pracovala v pohřebním ústavu jako recepční. Když dospívala, vystupovala v Amateur Hour Morrise B. Sachse, v Breakfast Clubu Dona McNeilla a v Amateur Hour Teda Mackse.

Zatímco navštěvovala New Trier High School (Winnetka, Illinois), začala hrát v divadlech. V roce 1959 se zapsala na Northwestern University, kde byla členkou spolku „Kappa Alpha Theta“, ale nepromovala. Jako součást skupiny, známé pod jménem Suttlestones, vystupovala v chicagském nočním klubu Mist a navštívila Las Vegas v Nevadě kvůli slíbenému koncertu v klubu, který zkrachoval poté, co skupina dorazila. Poté se přesunula do Los Angeles a prostřednictvím agenta Gruzie Lunda zajistila koncerty v klubu v Newport Beach a v Reno v Nevadě.

Skupina konečně dorazila do Dunes v Las Vegas, kde byly v té době největšími hvězdami Tony Bennett a Al Hirt. George Burns slyšel její výkon a chtěl ji na své každoroční prázdninové show, kde společně s ní vystoupil. Magazín Variety prohlásil: „George Burns vlastní zlatý důl v podobě Ann-Margret .. má svůj vlastní styl, což z ní může udělat hvězdu.“

Ann-Margret začala nahrávat ve studiu RCA Victor v roce 1961. Její první nahrávka v tomto studiu byla „Lost Love“ z jejího debutového alba And Here She Is: Ann-Margret, kterou vydala v Nashvillu v TennesseeChetem Atkinsem (doprovod na kytaru), The Jordanaires (vokály Elvise Presleyho), a s Anitou Kerr Singers, s poznámkami George Burnse. Měla sexy hrdelní zpěv a RCA chtěla vydělávat tím, že ji označili jako ženského Elvise (přezpívala píseň „Heartbreak Hotel“ a další písně od Elvise). Připsala si další hit „I Just Don't Understand“, který se umístil na Billboard Top 40 v třetím srpnovém týdnu roku 1961 a zůstal na 17. příčce po dobu šesti týdnů. Později tuto píseň nahráli The Beatles a byla nahrána během živého vystoupení. Její druhé album bylo The Beauty and The Beard (1964), na kterém ji doprovázel trumpetista Al Hirt. Vystoupila na předávání cen Academy Awards, kde zazpívala svou nominovanou píseň „Theme from Bachelor in Paradise“. Její smlouva se studiem RCA skončila v roce 1966. Koncem 70. let a začátkem 80. let měla několik hitů v tanečních hitparádách, nejúspěšnější byl hit „Love Rush“ na osmé příčce Disco/Dance Charts. Od roku 2001 pracuje s vítězem Grammy Award, s producentem-aranžérem a hudebníkem Artem Greenhawem, který říká, že Ann-Margret je jeho oblíbená zpěvačka. Nahrála kritikou uznávané album God Is Love: The Gospel Sessions. Album bylo nominováno na Grammy a Dove Awards. Její album Ann-Margret's Christmas Carol Collection, produkováno a aranžováno společností Art Greenhaw, bylo nahráno v roce 2004 a je k dispozici každý rok o vánočních prázdninách.

V roce 1961 podepsala po kamerových zkouškách se studiem 20th Century Fox sedmiletou smlouvu, ale svůj filmový debut si odbyla u studia United Artists ve komedii Plná kapsa zázraků (1961) s Glennem Fordem a Bette Davisovou v hlavních rolích. Již po svém debutovém výkonu byla oceněna Zlatým glóbem pro nejslibnější novou herečku (spolu s Jane Fondovou a Christine Kaufmannovou) a o rok později dostala další roli v remaku muzikálu State Fair. Její role „zlé dívky“ jí však příliš neseděla, ale vedení studia, které ji přesto považovalo za příliš svůdnou, jí roli nakonec ponechalo.

Zlom v její kariéře přišel v roce 1963 s rolí teenagerky Kim v muzikálu Bye Bye Birdie, který z ní udělal hvězdu a vynesl jí další nominaci na Zlatý glóbus, tentokrát ji však neproměnila. Přesto byla brzy dokonce pozvána na soukromou narozeninovou oslavu tehdejšího prezidenta Johna F. Kennedyho v New Yorku, kde zazpívala svou píseň „Baby Won't You Please Come Home“. Hned poté se však vrátila a vrhla se na natáčení dalšího filmu – muzikálu Viva Las Vegas (1964), kde se jejím filmovým partnerem stal Elvis Presley. Ann-Margret s ním nazpívala také tři duety, ale do filmu se dostal pouze „The Lady Loves Me“. Ani jeden z nich se však nedočkal komerčního uvedení, protože manažer Elvise Presleyho Tom Parker, měl obavy, že by ho mohla zastínit.

Její poslední dva muzikály jí upevnily status nové hollywoodské hvězdy, ale rázem se jí přestalo dařit a v následujících dvou letech prošla spoustou propadáků. Nešťastnou sérii nakonec ukončila dramatem Cincinnati Kid, ve kterém si zahrála femme fatale Steeva McQueena. I následující rok byl podstatně úspěšnější. V roce 1966 si zahrála ve čtyřech filemech, dva z nich však propadly, ale komedie Made in Paris a Murderers' Row sklidily úspěch. Koncem 60. let se začala hojně objevovat také v televizi, ale v roce 1970 se vrátila zpět k filmům a zahrála si v dramatech R.P.M. a C.C. and Company. O rok později se objevila také v dalším dramatu Tělesné vztahy (1971), které jí vyneslo Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Tento film také odstartoval její sérii vedlejších rolí, ve kterých se jí během 70. i 80. let dostalo největšího kritického ohlasu. V této době také získala celkem 10 nominací na Zlatý glóbus, z nichž pět proměnila.

Počátkem 90. let se zaměřila výhradně na televizní filmy a od začátku 21. století střídá různé (povětšinou vedlejší) televizní a filmové role.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
Ann-Margret v roce 1988
  • The Jack Benny Program (1961)
  • The Flintstones: Ann-Margrock Presents (1963)
  • Ann-Margret: Made in Paris (Short subject, 1965)
  • The Ann-Margret Show (1968)
  • Ann-Margret: From Hollywood with Love (1969)
  • Here's Lucy (1970)
  • Dames at Sea (1971)
  • Ann-Margret: When You're Smiling (1973)
  • Ann-Margret Olsson (1975)
  • Ann-Margret Smith (1975)
  • Ann-Margret: Rhinestone Cowgirl (1977)
  • Ann-Margret: Hollywood Movie Girls (1980)
  • Who Will Love My Children? (1983)
  • A Streetcar Named Desire (1984)
  • The Two Mrs. Grenvilles (1987)
  • Our Sons (1991)
  • Queen: The Story of an American Family (1993)
  • Following Her Heart (1994)
  • Scarlett (1994)
  • Seduced by Madness: The Diane Borchardt Story (1996)
  • Blue Rodeo (1996)
  • Four Corners (1998)
  • Life of the Party: The Pamela Harriman Story (1998)
  • Happy Face Murders (1999)
  • Perfect Murder, Perfect Town: JonBenét and the City of Boulder (2000)
  • Touched by an Ange (2000)
  • Desáté království (Miniseries, 2000)
  • Popular (2000)
  • Blonde (Miniseries, 2001)
  • A Woman's a Helluva Thing (2001)
  • A Place Called Home (2004)
  • Third Watch (2003)
  • Law & Order: Special Victims Unit (2010)
  • Army Wives (2010)
  • Kriminálka Las Vegas (2010)

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]
  • „I Just Don't Understand“ (1961)
  • „It Do Me So Good“ (1961)
  • „What Am I Supposed To Do“ (1962)
  • „Sleep In the Grass“ (1969)
  • „Love Rush“ (1979)
  • „Midnight Message“ (1980)
  • „Everybody Needs Somebody Sometimes“ (1981)
  • And Here She Is...Ann-Margret (1961)
    • Side 1: I Just Don't Understand/I Don't Hurt Anymore
    • Side 2: Teach Me Tonight/Kansas City
  • More and More American Hits (kompilace) (1962)
    • Side 2: What Am I Supposed To Do
  • And Here She Is...Ann-Margret (1961)
  • On the Way Up (1962)
  • The Vivacious One (1962)
  • Bachelor's Paradise (1963)
  • Beauty and the Beard (1964) (s Al Hirt)
  • David Merrick Presents Hits from His Broadway Hits (1964) (s Davidem Merrickem)
  • Songs from "The Swinger" (And Other Swingin' Songs) (1966)
  • The Cowboy and the Lady (1969) (s Lee Hazlewood)
  • Ann-Margret (1979)
  • God Is Love: The Gospel Sessions (2001)
  • Today, Tomorrow and Forever: Box Set (2002) (s Elvisem Presleym)
  • Ann-Margret's Christmas Carol Collection (2004)
  • Love Rush (reedice Ann-Margret) (2007)
  • Everybody Needs Somebody Sometimes (singl, reedice) (2007)
  • All's Faire In Love (2008)

Soundtracky

[editovat | editovat zdroj]
  • State Fair (1962)
  • Bye Bye Birdie (1963)
  • The Pleasure Seekers (1965)
  • Tommy (1975)
  • Newsies (1992)
  • Viva Las Vegas (LP reedice Viva Las Vegas EP) (2007) (s Elvisem Presleym)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ann-Margret na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]