Přeskočit na obsah

Samara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Samara (rozcestník).
Samara
Самара
Samarské divadlo Maxima Gorkého
Samarské divadlo Maxima Gorkého
Samara – znak
znak
Samara – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška100 m n. m.
Časové pásmoUTC+4[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhPovolžský
OblastSamarská
Administrativní dělení9 rajónů
Samara na mapě
Samarská oblast na mapě Ruska
Samara
Samara
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha541 km²
Počet obyvatel1 156 659 (2020)[2]
Hustota zalidnění2 138 obyv./km²
Etnické složeníRusové (83 %), Tataři (4 %), Mordvinci, Čuvaši, Ukrajinci a další
Náboženské složenípravoslaví a sunnitský islám
Správa
Hlava městaJelena Lapuškinová
Vznik1586
Oficiální webwww.city.samara.ru
Telefonní předvolba+7 846
PSČ443 xxx
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samara (rusky Самара), v letech 19351991 Kujbyšev (Ку́йбышев), je město v evropské části Ruské federace na levém břehu řeky Volhy. Žije zde přibližně 1,16 milionu[2] obyvatel, je tak šestým největším městem Ruska. Je správním střediskem Samarské oblasti. V Samaře se nacházejí důležité strojírenské podniky a v sovětském období byla ze strategických důvodů uzavřeným městem.

Město bylo založeno v roce 1586 jako pevnost proti nájezdům Tatarů. V roce 1688 se stala městem, roku 1851 se stala sídlem gubernie. V druhé polovině 19. století byla v Samaře zprovozněna železnice, což odstartovalo prudký růst (mezi lety 1866 a 1897 o 30 000 lidí). V ruské občanské válce, která vypukla krátce po bolševické revoluci, byla Samara centrem protibolševických sil. V červnu 1918 dobyli město z rukou bolševiků českoslovenští legionáři a na Samarském mostě získali další legionářský obrněný vlak, populární „Orlík“.[3] Od roku 1935 nesla Samara název Kujbyšev po sovětském politikovi Valerianu Kujbyševovi. Za Velké vlastenecké války sem byly přestěhovány některé úřady z Moskvy z obav z postupu německých vojsk a dobytí hlavního města.

Od roku 2013 stojí ve městě socha Švejka, postavy z literárního díla Jaroslava Haška nazvaného Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.[4]

Průmyslový význam Samary je velký. Je zde mj. konstrukční kancelář a výrobní závod CSKB-Progress, který v 50. a 60. létech 20. století vyráběl sovětské mezikontinentální balistické rakety první generace R-7 a R-7A; dnes je výrobcem nosných raket typů Sojuz a Molnija. Proto byla Samara za dob studené války pro cizince uzavřeným městem, aby byla chráněna před případnými špióny. Dalším velmi významným odvětvím je automobilový průmysl; v nedalekém Togliatti sídlí závod AVTO-VAZ, jinými názvy také Žiguli nebo Lada, který se snaží dostat ze špatné hospodářské situace, která závod sužuje už od pádu SSSR. Potom jsou v Samaře také strojírenské závody (Alcoa) a chemické závody nedávno zkrachovalého Jukosu.

Nová budova samarského hlavního nádraží

Samara disponuje mezinárodním letištěm Kurumoč a říčním přístavem na Volze. Zároveň je železničním uzlem a sídlem Kujbyševské dráhy, jedné z regionálních organizací RŽD. Příměstskou dopravu (např. spojení s městem Togliatti) zajišťuje dceřiná společnost Samaratransprigorod. Zdejší nádraží bylo roku 2001 přestavěno a vznikla zde prosklená nádražní hala, s výškou 100 m jedna z nejvyšších v Evropě.

Městská hromadná doprava zahrnuje maršrutky, autobusy, trolejbusy, tramvaje (viz článek) a od roku 1987 také jednu linku metra.

Chrám sv. Jiří

Samara je v Rusku známá také svým divadlem a operou. Divadlo Maxima Gorkého se objevuje téměř na všech samarských pohlednicích. Samarská opera se nachází na hlavním samarském náměstí – nám. Kujbyševa, je postavena v socialisticko-realistickém slohu. Za Velké vlastenecké války sem bylo z obležené Moskvy přestěhováno Velké divadlo. V roce 1942 zde poprvé zazněly tóny 7. symfonie D. Šostakoviče (který zde za druhé světové války pobýval), věnované Leningradu. V Samaře je velké množství zajímavých památek.[5]

S městem je spojena i postava Jaroslava Haška. Na domě v Kujbyševově ulici, kde bydlel až do dobytí města legionáři (Hašek bojoval na straně rudých) má spisovatel pamětní desku, nedaleko na křižovatce s Někrasovskou ulicí stojí socha Švejka se psem a pivním soudkem.

Ze Samary pochází i ruská drum'n'bassová dvojice Stim axel.

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Převládajícím náboženstvím v Samaře je pravoslavné křesťanství. V posledních letech se po celém městě staví velké množství pravoslavných kostelů. Mezi nejhezčí patří chrám sv. Jiří, postavený v roce 2000. V Samaře však najdeme i chrámy luteránské, protestantské, katolické nebo baptistické. Samaře nechybí ani rozlehlá synagoga, která v roce 2008 oslaví svoje sté narozeniny.

Díky těsnému sousedství s Tatarstánem je zde zastoupen i islám. V roce 1999 byla slavnostně otevřena relativně velká samarská mešita (s 60 m vysokým minaretem), rozlohou 1200 m². Pojme až 1000 věřících.

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b Dostupné online.
  3. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 s., Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 12–25, 30–137, 140–149
  4. VOTRUBA, Viktor; SAPÍK, Lukáš. Švejk se psem a hovínkem pro štěstí. Nadšenci chtějí v Kralupech sochu. iDNES.cz [online]. 2014-04-27 [cit. 2014-04-28]. Dostupné online. 
  5. [1]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]